jan kafka - foto art design

Alsasko a Štrasburk

Prodloužený víkend, pánská jízda. První den jsme dojeli až za Rýn. Usoudili jsme, že je to už dost daleko na první den a zalehli. Cestou už probíhaly novinky – půlldruhý hodiny dlouhý záseky na pumpě apod.

Fotky řeknou vše, ráno že se jedem koupat, protože bylo pěkně taxme jeli po šipkách až k horskému jezeru. Do vody jsme vlezli jen s Masorem, zkušenosti ze zimní sauny se hodily. Voda ale byla čistá a nebyli jsme sami.

Pupky jako bubínky ze snídaně – typické Alsaské zelí s pečínkou nedovolily žádné extra výkony, ale spíš se tam nedalo vydržet. Zpátky k autu a najdem něco teplejšího. Na parkovišti ssebou Dalibor švácnul na zem a bylo vymalováno.

Za chvíli v bolestech přijela sanitka a v pátek prodělal operaci stehenní kosti. To bylo odpoledne a ten večer jsme jeli do kempu za město a ráno šli vyřídit, co jsme mohli pomoct a podívat se na něj před operací.

Pak jsme se rozhodli, ze budeme přeci jen poblíž kdyby fakt něco. Jeli jsme do většího města po cestě za nosem: COLMAR.
Tam byl parádní mejdan s tím nejlepším vínem a nejkrásnějšíma ženskejma Francie. Strašně jsme se opili a co si dobře pamatuju je ráno v horách na čistým vzduchu a čištění zubů v horským potoce při naplný koule puštěným slovenským repu.

Cestou jsme videli párkrát pěknou modrou ceduli Štrasburk, tak že to jedem vočíhnout – tu růžovou baziliku a vůbec město jako takový. Vzali jsme i stopaře, jakože by nám třebas mohl dělat průvodce a tak jsme měli štestí na studentíka co se vracel na víkend domu z vejšky.

Honza si s Daliborem mezitím psal, a i v průběhu celý ty doby četl smsky nahlas, takže jsme alespoň věděli co se děje. V nemocnici nikdo anglicky, takže jsme byli nahraný a vlastně jsme ani nebyli schopny tam nic domluvit.

Stopař nakonec nejel až do Strasburku, a tipy co vidět pochopil, že jsou pro nás zbytečný. To už jsme zase měli hlad a chystali se na nějakou dobrůtku. V hospodách ale měli nějakou siestu nebo co, takže kebab jako od Tahira byl nakonec dobrej.

Bazilika je fakt krásná a okolitá architektura nádherná – staré město mají fakt vymáklý.
Vyhlidkové lodě díky kanalům všude a kapitáni mistrně na desítky centimetrů ovládali bárky s hordy turistů. Po chvíli jsme vzali zavděk postranním uličkám. Chichi – tady jsem narazil na krám s HINANO pivem z Papeete, tak si vezu víčko ;)
Na cestě zpátky jsme zabloudili a min. hodinu nevěděli kde je auto. Paráda. Pak jsme zapli intuici a našli ho jak slepej housle.
No byli jsme uťapkaný a pláž bylo jediný místo na světě, kde jsem si přál bejt. Za 20 minut uz jsme se rochnili v čistounkým rybníce s umělou pláží sice, ale pláž to byla i s parkem tak jak má park vypadat.

Potom že si dáme večer klidnou hospůdku v menším městečku. Mejdan včera jsme ještě každej cejtil, ale na dobrý víno byla chuť. Takže jakože v klídku jsme dali pizzu, protože to byla poslední šance teplýho jídla. Tady jsme mluvili Itasko-Francouzsko-Anglicko-Německy, ale bylo to výborný. Italský pizze francouzský sýry slušej…

Pak jsme se vykotili za nějakou farmou a protože byla jasná obloha šli jsme na karimatku počítat padlé hvězdy. Ráno byl domov silnější než cokoliv a cestou jsme pobrali pár městeček a zabloudění i s navigací. Jako vždy po návratu zase ty oprýskané omítky a zarostlé patníky, zkrátka cikánov, co budu vyprávět…