Rano jsem cestou z hotelu potkal Ludvika z Basileje. Je fajn a taky miri do KYOTO tak mam partaka, coz je fajn.
Cesta probehla jako vzdy bezvadne, ale v informacnim centru jsme nedostali info o ubytovani, takze budeme hledat sami – chichi. A netrvalo to ani pul hodinky a je to hotel klasickeho japonskeho stylu.
V druhem chramu – zahradnim altanu si davame caj. V seiza. Přesouváme se pár stanic vlakem blíže k horám, jsem po placce v Tokyu za ně štastnej a Ludvík je v klidu za moje chtění. Na úpatí je překrásný areál zahrad a chrámových budov, ale jdeme pozde jít dovnitř. Sem se musíme vrátit.
Než se vydáme do víru velkoměsta, musime vychytat jak funguje hotel. A jsem nadsen. Hotelova sluzba – starenka v kimonu nas uvedla do pokoje a udelala nam caj, s takovou obradnosti ze nechapu. Nadhera. Papirovy posouvaci dvere, tatami a sosky v kimonech v malejch akvariich.
Vyrážíme…
